GUATEMALA – TIKAL

„A to tě to baví takhle samotnout?“ „To mě by se teda samotnýmu asi nechtělo.“ „A vysvětli mi, kdo tě jako pořát fotí, když teda cestuješ sama?“ Pravdou je, že i když jsem cestovala „sama“, tak jsem vlastně ve skutečnosti nikdy sama nebyla. A takhle je to vždycky! Cestovatelské prostřední je snad to nejpřátelštější na světě. Když lidé cestují, jsou otevřenější než kdy jindy a chtějí se seznamovat. Ubytujete se v hostelu a během pěti minut už máte přátele. Všichni totiž máte alespoň jeden společný zájem. Cestování. To vydá na hodiny konverzace a většinou rychle zjistíte, že váš nový kamarád toho má mnohem víc co nabídnout, než jen historky z cest. Backpacker hotspoty jsou plné neuvěřitelně zajímavých lidí s inspirativními pohledy na život. Pak je tu další věc, co nás všechny spojuje. Nemusíte se bát, že byste potkali lidi trpící rasismem nebo jakýmkoli jiným typem xenophobie. Všichni totiž víme, že je to právě různorodost jednotlivých lidí, národů a kultur, co dělá svět tak užasný a zajímavý, ne něco, čeho je třeba se bát.

Pak je tu můj milovaný Couchsurfing (co je to Couchsurfing čti zde), což je úžasný způsob, jak získat nejen společnost, ale i osobního průvodce a jak zažít dané místo z úplně jiné perspektivy. Z té místní. Vzdát se svých cestovatelských snů jen proto, že nemáte s kým jet, je úplná hloupost. Jet sám je ve většině případů dokonce mnohem lepší a méně stresující. Pokud váš cestovní parťák není váší opravdobou spřízněnou duší, nebude to fungovat a většinu cesty strávíte jen dohadováním o tom co a jak budete dělat. Naproti tomu při cestování sólo, potkáte někoho zajímvého, chvílí s ním cestujete a když vás to s ním přestane bavit, nebo má každý z vás jiné představy o dalších krocích své cesty, v dobrém se rozejdete a najdete někoho dalšího. Navíc tak získáte spoustu skvělých přátel z celého světa a neskutečně se zdokonalíte v jazyku (namísto mluvení většiny času jen česky).

Věděla jsem, že po odjezdu z Semuc Champey se s Felixem naše cesty rozejdou a tak jsem si hned pod jedním z vodopadů vyhlídla skupinku turistů a šla se jich zeptat, jestli náhodou někdo z nich zítra necestuje do Flores (mojí další destinace). V plánu to mělo hned několik z nich, tak jsme si vyměnily kontakty a druhý den ráno jsme se všichni sešli na autobusové zastávce.

Flores

Flores je roztomilé malé městečko situované na ostrově uprostřed jezera Lago de Petén Itzá. Je plné nejrůznějších druhů hotelů, hostelů a penzionů, na každám rohu tu najdete restauraci, bar, cestovní kancelář, či obchod se suvenýry. Turisté jsou tu očividně zdroj příjmů číslo jedna a to z jednoho hlavního důvodu, Flores je totiž hlavním výpravním místem pro všechny, kteří chtějí navštívit Tikal, starověkké májské město a asi nejpopulárnější turistickou atrakci v celé Guatemale. Tikal ale není zdaleka jedinou atrakcí, kterou samotné Flores a jeho okolí nabízí. Několik svělých typů najdete třeba zde ve článku Beyond the Ordinary. 

 

Flores

I přestože je Flores plné turistů, stále si zachovává své kouzlo. V záplavě všech těch ubytovacích zařízení jedno místo opravdu vystupuje z davu. Je to hostel Los Amigos a upřímě je to jeden nejúžasnějších hostelů, který jsem v životě navštívila. Interiér Los Amigos vás oslní hned při vstupu a atmosféra v jejich indore chill zahradě je vždy skvělá. Je to také hlavní backpacker hotspon na ostrově, kde se párty každý den protáhne až do pozdních ranních hodin. Pokud se zde chcete ubytovat, je vždy třeba místa zabookovat nejméně několik dní dopředu, protože Los Amigos je vždy plný a to i v období dešťů, kdy předčasné bookovaní ubytovaní většinou vůbec nemá smysl. Díky své popularitě je ale Los Amigos poměrně předražený, za postel ve sdílené ložnici zaplatíte cca. 90Q (270Kč), což je cena za kterou můžete mít hezký soukromý pokoj s koupelnou například v El Mirador Del Lago, do Los Amigos můžete prostě jen přijít chillit během dne a na párty v noci a budete na tom ve finále mnohem lépe. A tak zatím co ostatní se pařili v pokoji s dalšími deseti lidmi a čekali frontu na koupelnu, já si za tu samou cenu užívala hodinové sprchy a nahá si tančila před mým privátním větrákem o který jsem se nemusela s nikým dělit, slast.

Iteriér hostelu Los Amigos

Pro návštěvu Tikalu rozhodně doporučuji jít na Sunrise nebo Sunset tour, které se pořádají mimo otvírací dobu což znamená, že unitknete davům turistů a halvně pozorovat východ nebo západ slunce ze špičky jedné z pyramid je opravdu magický zážitek. Nejjednoduší je tour i s průvodcem booknout přímo na recepci vašeho hostelu a oni už vše zařídí za vás.  Za vstup do areálu zapplatíte 150Q (450Kč) plus dalších 100Q, pokud se rozhodnete pro sunset nebo sunrise tour.

Východ slunce, Tikal

Májové se v této lokalitě usídlili cca 700 let před Kristem. Během 600 let tu postupně vyrostlo rozsáhlé město, které bylo kulturním, ekonomickým a náboženským centrem po dalaších tisíc let. V roce 1848 byl Tikal znovu objeven a postupně přetransformován do podoby ve které ho můžeme obdivovat dnes.

Výhled ze špičky chrámu číslo IV, nejvšší pyramidy Tikalu (70m)

Zajisté už jste někdy slyšeli o záhadném zániku neuvěřitelně vyspělé Májské kultury nebo o tom, že je všechny odnesli mimozemšťani (lol). Vysvětlení je ve skutečnosti v celku jednoduché. Májové po staletí nadměrně využívali přírodní zdroje krajiny, která je obklopovala, což postupně vedlo k vyčerpání těchto zdrojů a odúrodnění zemědělské půdy. Lid začat trpět hladomorem, došlo k šíření smrtelných chorob… to pustupně vedlo k vymření značné části populace. Lidé se začli bouřit a svrhovat své vládce, kteří byli dříve považování za bohy až postupně došlo k rozpadu měst a celé společnosti. Zbylá májská populace se pak v menších skupinách rozutekla do nejrůznějších koutů země hledajíce nová místa vhodná pro život a potomci Májů žijí v Guatemale a Mexiku dodnes. Jednu z nejpočetnějíších Indiánských (Májských) komunit v Guatemale najdete v okolí jezera Atitlán (více o lago Atitlán zde).