Inca Trail k Machu Picchu

Inca Trail je nejoblíbenější turistická trasa v Peru. Nejen, že vede k jednomu ze sedmi divů světa – Machu Picchu, ale jdete navíc po původní trase, kterou postavili sami Inkové, a na rozdíl od běžných vysokohorských treků je tato stezka lemována mnoha nádhernými inckými ruinami, které můžete cestou obdivovat.

 

Plánování vaší túry 

Vzhledem k popularitě této trasy peruánská vláda omezuje počet návštěvníků, prostřednictvím vydávání oficiálních povolení ke vstupu. Obvykle je lepší si trek zarezervovat několik měsíců předem, protože povolenky bývají vyprodané. Jediný způsob, jak získat tato vládní povolení, je prostřednictvím oficiální místní cestovní kanceláře. Na základě tisíců pětihvězdičkových recenzí na tripadvisoru jsem se rozhodla náš výlet rezervovat Alpaca Expeditions. Na rozdíl od některých jiných agentur mají možnost rezervovat a zaplatit zálohu online. (Společně s rezervací budete muset vždy zaplatit i zálohu, protože agentura vaše povolení musí zakoupit předem. První agentura, se kterou jsem jednala, mě však požádala o zaslání peněz přes Western Union.)

Abyste první den túry nemuseli vstávat příliš brzy, doporučuji se ubytovat v Ollantaytambo. Odtud je to nejblíže výchozímu bodu Inca Trail. Ollantaytambo je krásná vesnice zasazená do nádherné krajiny Posvátného údolí, která rozhodně stojí za návštěvu. Abychom si naplno užili místní přírodní krásy, ubytovali jsme se v Las Qolqas Eco Resort. S jejich venkovním spa, krásnou jóga shalou a horskou řekou protékající přímo skrz nádherný areál resortu to bylo perfektní místo k plné relaxaci před naším výšlapem.

 

Den 1: Cusco – Piskacucho Km 82 – Llactapata – Ayapata

Auto Alpaca Expeditions nás vyzvedlo z našeho hotelu v Ollantaytambo v 6:30 a po snídani jsme jeli přímo na Piskacucho Km 82, kde Inca Trail začíná. První den treku je relativně snadný a vede okolo první Inka zříceniny jménem Patallacta. Když obdivujeme úžasný výhled na ní, hned pochopíme, proč je tato stezka tak výjimečná.

Po polední pauze na oběd jdeme další dvě hodiny až k prvnímu kempu nacházejícímu se v nadmořské výšce 3300m. Čeká nás zasloužená večeře. Nikdy jsem na túře nezažil lepší jídlo než s Alpaca Expeditions. I veganské a bezlepkové možnosti byli vždy kreativní a vynikající. Bylo těžké uvěřit, že šéfkuchař je schopen vytvořit taková mistrovská díla s jedním plynovým vařičem a několika hrnci. Kromě stanů na spaní nesou portýři také jídelní stan, stoly a židle. Každé jídlo si tedy můžete v pohodlí vychutnat.

Když jsme vyšla z jídelního stanu, byla už tma. Podívala jsem se vzhůru a jen zůstala zírat v němém úžasu. Jasně fialová Mléčná dráha zářící skrz tisíce  hvězd. Takovou noční oblohu nikdy v životě neviděla. Ani se to nezdálo skutečné!

 

2. den: Průsmyk mrtvé ženy - Průsmyk Runcuraccay - Chaquiccocha

Probudili jsme se před východem slunce, rychle se přichystali, nasnídali a vyrazili na cestu. Dnes to bude nejtěžší a nejdelší den z celého treku. Náš průvodce nás vzbudil šálkem čerstvého čaje z koky. Koka je skvělý přírodní lék proti výškové nemoci. Můžete také nosit pár listů v kapse a žvýkat je, kdykoli budete mít pocit, že se vám dělá špatně.

Začali jsme pozvolným stoupáním směrem k nejvyššímu bodu Inca Trail – Dead Woman’s Pass - Průsmyk mrtvé ženy. S řidším vzduchem bylo dýchání stále obtížnější, a tak jsme šli pomalu. Mlha částečně skrývající majestátní vrcholy všude kolem vytvářela magickou atmosféru. Asi po třech hodinách jsme dosáhli vrcholu průsmyku ve výšce 4015m. A po krátké oslavě jsme zamířili zpět dolů až k místu, kde už na nás čekal přichystaný výborný oběd.

Po obědě jsme míjeli další Inckou ruinu zvanou Runcu Raccay. The Dead Woman’s Pass dostal své jméno, protože z dálky připomíná tělo ležící ženy. Odtud byla ležící siluate dobře vidět. Než dorazíme do našeho kempu, musíme překonat ještě jeden vysoký průsmyk. Tělo je už po prvním dlouhém stoupání unavené a někteří z naší skupiny těžce bojují s efekty nadmořské výšky. Nahoře jsme však odměněni úchvatným 360° výhledem na okolní krajinu. Po překonání druhého průsmyku je to další hodina skopce k nádherné rujně Sayacmarca, odkud jsme viděli krásný západ slunce nad pohořím Vilcabamba.

3. den: Chaquiccocha – Wiñaywayna

Třetí den byl můj nejoblíbenější z celé túry. Probudila jsem se do  úchvatného výhledu na zasněžené vrcholky v dálce, které vycházející slunce nabarvilo na růžovo. Začali jsme snadným pozvolným stoupáním, dokud jsme nevstoupili do džungle, známé jako Cloud Forest. Během chůze jsme měli možnost obdivovat Salkantay, druhou nejvyšší zasněženou horu v Sacred Valley. Po dosažení posledního vrcholu Phuyupatamarka (3600 metrů) jsme měli nádherný výhled na řeku Urubamba. Cestou dolů nás zastihl jediný déšť během celé túry. Trval to asi 5 minut, ale stihl vytvořit jasnou duhu táhnoucí se nad údolím. Kouzelná třešnička na dortu tohoto krásného dne. Během sestupu jsme navštívili další dvě 2  rujny Phuyupatamarka (Město v oblacích) a Intipata (Sluneční terasy).

Dnes nám byla představena celá naše posádka. Společnost Alpaca Expeditions založil bývalý portýr, a tak jim záleží na tom, aby každý z jejich týmu pracoval v důstojných podmínkách. Bylo skvělé vidět, že poskytují profesionální trekingové vybavení pro všechny své nosiče. Je smutné vidět, některé jít v žabkách při tom, co na zádech nesou 30 kg a k tomu na trase, která byla někdy nebezpečně kluzká i v pohorkách.

 

Když jsme dorazili do našeho posledního kempu, vydali jsme se ještě k Wiñay Wayna – mé nejoblíbenější rujně z celého treku. Tahle zřícenina se mi dokonce líbíla víc i než samotné Machu Picchu. Symetrické terasy vystavěné do svahu kopce, nádherné výhledy na zasněžené pohoří a zvuk obřího vodopádu v pozadí. Kouzlo Wiñay Wayna, což znamená Věčně mladý, je v tom, že na rozdíl od Machu Picchu tu můžete lézt úplně všude a celé místo si samo prozkoumat.  Místo obřích davů je tam s vámi navíc jen pár dalších lidí. Energie zde byla tak uklidňující a pokojná. Vittorio a já jsme tu zůstali meditovat až do západu slunce, a když jsme otevřeli oči, byli jsme tu jen my a čtyři lamy, kteří se na nás dívali.


Jsem opravdu vděčná, že jsem se rozhodla vydat k Machu Picchu přes tento čtyřdenní Inca Trail. Díky veškerému našemu úsilí byla celá návštěva tisíckrát výjimečnější a nedovedu si představit, že bych k Machu Picchu jen tak dojela během jednoho dne a neměla tušení o té neskutečné kráse, která tu je všude kolem.

 

 

4. den: Sluneční brána - Machu Picchu, Ztracené město Inků

Dnes vstáváme už ve 3:30.  Míříme hned k prvnímu kontrolnímu stanovišti, abychom byli jedni z prvních, kdo vyrazí směr Machu Picchu, až v 5:30 otevřou. Cesta je velmi snadná a nízká nadmořská výška nám umožňuje jít rychle.  K Sun Gate - Sluneční Bráně jsme dorazili jako jedni z prvních a užili si náš první výhled na tenhle majestátní Div Světa. Odtud to bylo jen hodinu dolů až k branám Ztraceného města Inků.

Vidět Machu Picchu v jeho plné kráse je opravdu zážitek na celý život. Přestože jsme všichni viděli jeho fotografie tolikrát, naživo vás stále neskutečně ohromí. Nicméně jakkoli velkolepé bylo vidět jeden ze sedmi divů světa, pro mě byl dnešek nejméně příjemný ze všech čtyř dnů tury. Spěchání a pak čekání ve frontě, znovu spěchání a zase fronta ... Fronta na kontrolních stanovištích a u vchodů. Fronta na focení na těch nejlepších místech, na záchod, na autobus, na vlak. Celý prostor Machu Picchu je plný hlídačů, kteří sledují každý váš krok.  Existuje totiž dlouhý seznam věcí, které nejsou v prostoru zříceniny povoleny. Například jóga, skákání do vzduchu nebo sezení na zemi. A přestože nošení někoho v náruči nebylo uvedeno mezi zakázanými aktivitami, byli jsme požádáni, abychom smazali fotky, na kterých mě Vittorio drží ve vzduchu poté, co nás spatřil jeden z nevrlých hlídačů. (Samozřejmě jsem je hned poté zase vyndala ze složky "nedávno smazané".) Ale i přes to všechno, pokud budete v Peru, Machu Picchu rozhodně nesmíte vynechat. Je to velkolepá podívaná. 

 

Po obědě v Acuas Calientes nastal čas rozloučit se s našimi průvodci. Náš hlavní průvodce Teddy znal odpověď na každou otázku, mluvil perfektně anglicky, moc milý a vždy se usmíval. Mít dobrého zkušeného průvodce má vždy obrovský vliv na celkový zážitek z túry.

V 15:20 jsme nastoupili do vyhlídkového vlaku do Ollantaytambo. Po příjezdu jsem nasedli na minibus až do Cusca, kde náš výlet skončil.