GUATEMALA – GUATEMALA CITY, LAGO ATITLÁN

Nejlepší a nejlevnější kombinace letenek byla s třemi přestupy, celkem 36 hodin na cestě. Praha – Reykjavik, 6 hodin čekání na letišti, Reykjavik – Toronto, 8 hodin čekání, Totonto – Mexico City, 3 hodiny na letišti a konečně, Mexico City – Guatemala City.

První problém přišel hned v Reykjavíku.  Při bookování letenek jsem nějakým pochybným způsobem zjistila, že na přestup v Kanadě nepotřebuju vízum, což ale neni pravda a málem jsem omdlela, když mi slečna na přepážce oznámila, že jí systém odmítá vytisknout mojí letenku, protože nemám vyřízené eTA. Mám zkušenost se 72 hodinovou lhůtou na vyřízení podobného povolení ESTA do USA a tak mě hodně překvapilo, když mi slečna taky řekla, že moje letadlo sice odlétá za dvě hodiny, ale když si online zažádám hned,  měla bych to stihnout. Kanaďanů trvalo asi 30 sekund potvrdit mojí žádost a já mohla letět. V Torontu vše bez problémů a já se mohla krásně vyspat v rohu letištní haly v posteli, kterou jsem si vyrobila z mojí yoga podložky a spacáku.

Další nepříjemné překvapení na mě čekalo po příletu na letiště v Mexico City, když jsem si šla vyzvenout svojí poslední letenku. Slečna na přpážce AeroMexico mi oznámila, že přeplnili moje letadlo (like wtf?!), což znamená, že místo které jsem si bookla a zaplatila je obsazené a musí mě přesunout na pozdější let, a že mi dá poukaz na snídani zdarma. Protože snídaně zdarma, mi jako omluva za další tři hodiny čekání na letišti po 34 hodinách na cestě bez sprchy, fakt nepřišla dostatečná, začla jsem si vymýšlet předplacené autobusy a hrozně důležité schůzky, které kvůli tomu zmeškám a nechala si zavolat manažera…až mi nakonec dali 150$ šek na vyrovnání nákladů mi způsobených, abych jim konečně dala pokoj.

Přiletěli jsme do krásného slunečného dne v Guatemala City. Při procházení letišní halou k výdeji zavazadel jsem slyšela zesilující se zvuk hudby. Byla to skupina asi deseti hudebníků hrajících na Marimbu, obrovský xylofon – Guatemalský národní hudební nástroj.  Cute přivítání, už miluju Guatemalu a ještě jsem ani nevylezla z letiště.

Guatemala city patří mezi nejnebezpečnější města světa, a tak jsem byla ráda, když mi můj Couchsurfing host (víc o Couchsurfingu zde) Fernando nabídl, že mě vyzvedne na letišti. Nakonec pro mě přijel jeho spolubidlíci Felix a odvezl mě do nádherného domu v soukromé čtvrti v centru města a protože pokoj pro hosty byl obsazený nabídl mi svůj vlastní pokoj s obří postelí a privátní koupelnou!

Přestože více než 60% obyvatel Guatemaly žije na pokraji chudoby, já měla očividně štěstí na zástupce těch horních 40% a první dva dny mého pobytu v Guatemale jsem si žila jako princezna! Vypadalo to, že kluci si dali za osobní misi ukázat mi, jak skvělý život se dá v Guatemale žít, pokud se ti dostane kvalitního vzdělání a získáš dobrou práci (Felix je právník a Fernando vytváří aplikace pro Google). Každý den jsme jedli ve skvělých restauracích, vzali mě na lekci golfu a jedno odpoledne jsme se jen váleli okolo bazénu v pětihvězdičkovém hotelu. Přes všechen ten luxus jsem úplně zapomněla kde vlastně jsem a jako doma jsem si v pohodě napustila plnou sklenici vody z kohoutku a celou ji vypila. Hned na to jsem si uvědomila co jsem to udělala a okamžitě se mi vybavila scéna ze Sexu ve Městě, kdy Sharlota při návštěvě Mexika ve sprše otevřela pusu. Nevim jestli můj žaludek už po tříměsíčním pobytu v Indii snese všechno nebo to s tou vodou z vodovodu neni až tak horký, každopádně já byla ok. I tak už to znova zkoušet nebudu.

Fernando mi pomohl také s nákupem místní sim karty, protože k jejímu dostání je třeba předložit Guatemalskou občanku. Wifi ja ne většině míst dost k ničemu a je lepší používat internet v mobilu. Nejlepší volba je Claro, protože ten samý tarif vám bude fungovat stejně ve všech zemích Střední Ameriky (kromě Belize).

Většina lidí cestujících do Guatemaly hlavní město úplně přeskočí a z letiště jedou rovnou do nedalekého městečka Antigua. Mě se v Guatemala City samozřejmě moc líbilo, komu by se taky nelibílo ležet u bazénu a jíst super jídlo, ale pokud nebudete mít takové štěstí na Couchsurfing jako já, tak v městě jako takovém není nic moc k vidění a v porovnání se zbytkem téhle nádherné země město samotné nedělá ten nejlepší první dojem.

Třetí den brzy ráno jsem se vydala k jezeru Atitlan, které leží cca 4 hodiny cesty západně od Guatemala City. Bezkonkurenčně nejlevnějším způsobem meziměstské dopravy jsou v Guatemale takzvané „chicken busy“ – vyřazené staré americké školní autobusy, které jejich řidiči na děravých cestách, které místy připomínají spíš polnačku než silnici, řídí jak kdyby seděli za volantem Jeepu, i přesto že tlumiče autobusu odešly tak před dvaceti lety. Chicken bus se jim říká, protože na sedačce pro dva většinou sedíte tři nebo čtyři, jako kuřata v kurníku. Každá cesta je tedy opravdu silným zážitkem, doporučuju cestovat na lačno. Tohle přeplněné prostředí je ráj pro kapsáře, takže buďte extra opatrní! Já jsem se na chvíli zadívala z okna a když jsem otočila hlavu zpátky, nachytala jsem týpka vedle mě s mojí elektronickou čtečkou v ruce.


Používání chicken busů je jednoduché. Vždy stačí jen výběrčímu peněz, který autobusem prochází, oznámit cíl vaší cesty a on vám vždy dá vědět, kdy a kde přestoupit a rovnou vás posadí do přípojného autobusu, který tam vždy jako zázrakem už čeká připravený. Není se tedy vůbec čeho bát ani v případě, že nemluvíte španělsky.


Lago Atitlát je kouzelné místo. Obrovské jezero dokola obklopené špičatými vulkány, barevnými vesničkami a nekonečnou džunglí. Hlavním přestupním místem pro vstup do jedné z vesniček ležících na břehu jezera je město Panajachel, kde přestoupíte na jednu z loděk čekajících v přístavu. Cesta lodí už je sama o sobě užasný zážitek. Zaberte si místo vepředu a užívejte nádherné výhledy po cestě!

Já se nechala vysadit ve vesničce San Marcos La Laguna. Ulice se tu nijak nejmenují, domy nemají čísla popisná a adresy se tu označují jen podle jména majitele domu. Můj Couchsurfing host mi tedy napsal jen ať přijdu do „La casa de Juan“ – Chuanova domu. Když jsem napsala la casa de juan do Google maps tak to samozřejmě nenašlo vůbec nic. Prvního kolemjdoucího jsem poprosila o radu a ten se mnou poslal svého malého syna, který mě dovedl k obrovskému pozemku na kopci uprostřed lesa, kde mě přivítali Jean-Baptiste a David, dva kluci z Belgie. Po strmých schodech jsme vystoupali až před dům na terasu, kde jsem úplně odpadla z toho výhledu! Neuvěřitelně nádherné místo na život!


Jean-Baptiste se přistěhoval do Guatemaly před deseti lety za svou přítlkkyní. Poznal tu chlápka, který se zrovna rychle potřeboval odstěhovat a prodal mu tenhle ráj za pouhých 10 000€! Skutečná hodnota je minimálně o jednu nulu vyšší. S přítelkyní už dávno není, ale ráj mu zůstal.

Před dvěma lety se sem přistěhoval Jeanův kamarád David, aby mu pomohl s marketingem jeho začínající firmy. Jean-Baptiste má na své zahradě několik včelích úlů, vyrábí med a nejrůznější produkty z něj. Jeho nejnovějším vynálezem je výborné medové pivo Strong Bee.

Když se mě Jean zeptal, jestli mu chci pomoct při krmení včel, nadšeně jsem souhlasila. Včely vyrábí med, aby ho pak jedli. Protože jim ale včelař většinu vezme musí je místo toho krmit cukrovou vodou. Výroba medu je neskutečná dřina. Včela ve svém žaludku nejptve přemění nektar sesbíraný z květin na ovocný cukr. Ten pak předá dalším včelám v úlu, které ho žvýkají dokud ho nepřemění na med. Tím postupně plní voskové plástve. Jen to ale nestačí, med obsahuje příliš vody a zkazil by se. Včely proto nad medem přes dva týdny mávají křídly dokud ho dostatečně nevysuší, okénko plné medu pak zavřou voskovou blánou. „Chceš ochutnat?“ Zeptal se mě Jean, vyndal z úlu jednu z pláství, oklepal z ní většinu včel a nechal mě prstem vyškrábnout trochu medu. Boží.

San Marcos je jedním z mála míst, kde je voda v jezeře opravdu průzračně čistá a skvělá na koupání. Od organické restaurace Moonfish Café, kde se určitě po cestě zastavte na oběd, pokračujte cca 100 metrů do kopce až po pravé straně uvidíte úzkou dlážděnou cestičku mířící dolů k jezeru. Ta vás dovede na to nejlepší koupací misto.  Určitě stojí za to si pronajmout kánoj nebo paddleboard a prozkoumat místa v okolí. Vesnička San Marcos je velice klidná a nic moc se tam neděje. Za trochu rušnějším životem si zajeďte lodí do San Pedro La Laguna nebo do Santiago Atitlán.

Nejkrásnějším místem na celém jezeře je podle mě Jeanův balkón, takže jsem většinu času strávila tam a opíjela se Strong Bee. Pokud by vám jenom matrace na zemi byla málo, kluci mají i nádherný AirBnb pokoj, který můžete rezervovat ZDE.

Náklady – 6 dní – 840 Kč

  • Ubytování – 0 Kč
  • Doprava – 270 Kč
  • Jídlo – 390 Kč
  • Sim karta – 180 Kč